Historie

 

U DLOUHÝCH...est.1892, na hlavní křižovatce u Sadu Boženy Němcové letos oslaví 122 let nepřetržité existence.

A je proto dnes bezesporu nejstarším zachovalým hostincem v Ostravě. A navíc má už dnes v pořadí pátého čekatele.

Český vlastenec, Karel Dlouhý (1854-1927), založil hostinec na už tehdy vcelku frekventovaném místě jako jeden z prvních českých hostinců v tehdy hodně německém Přívoze. Pocházel z Lipníku nad Bečvou a jeho spolupracovníci mu finančně pomohli koupit dům a otevřít v něm v roce 1892 hostinec. Pro srovnání, ostravský pivovar a první český pivovar v Ostravě vznikl až o pět let později. V tom roce bylo v Přívoze šestnáct hospod, ale jen dvě byly české. Karel Dlouhý si zakládal na tom, aby jeho hostinec byl opravdu český. Nejprve bral pivo z Lipníku, poté ostravské. Kupoval do lokálu pouze české noviny a s oblibou dával najevo své češství. 27. června roku 1906, den předtím, než přijel na návštěvu Ostravy rakouský císař František Josef, Karel Dlouhý inzerátem oznamoval v tehdejších novinách, že v ten den se v jeho hostinci odbude dostaveníčko českých hostí. Pro zajímavost: vstupné na tento koncert tehdy činilo 32 haléřů, jedno pivo stálo 8 haléřů a za deset hodin tvrdé práce v podzemí si tehdy havíř vydělal tři koruny!

V roce 1893 byl v hostinci U Dlouhých založen český vodácký spolek Perun, fungující dodnes, a sám Karel založil s dalšími Čechy Čtenářský spolek, který propagoval české knihy, pořádal přednášky, básnické večery a podobně. Především ale hostinec U Dlouhých točil dobré pivo.

Syn Karla, Vladimír (1892-1948) poté vedl hospodu až do své smrti. Nezbylo, aby se žezla chopila Vlaimírova manželka Marie se svým starším, tehdy čtrnáctiletým synem, Radomírem (1934), a tak obsluhoval už jako nezletilý. Ale jen krátce, protože v padesátém roce nám komunisti hospodu vzali. Marie v ní mohla ještě pracovat asi rok, ale pak už tady mohla jen v domě bydlet. Nakonec se z domu odstěhovala někdy v roce 1967. Komunisté údajně tehdy hostinec řádně koupili za více než osmdesát tisíc. Marie však nikdy o žádných penězích nemluvila.

Radomír se musel vyučit v průmyslu a pracoval jako dělník. Hospodu dostal v roce 1991 v restituci zpátky. Ovšem v katastrofálním stavu. Papírově byl nejdelším majitelem hostince od roku 1948, ovšem fakticky se na svůj majetek mohl dívat jen z ulice. Paradoxně se však nejlépe dařilo hostinci právě v dobách totality. Chodily sem denně stovky lidí mířících do práce na šachty, do průmyslových podniků. Byla tady přestupní stanice příměstských autobusů a tramvají. Ráno, ve dvě hodiny odpoledne a v pět odpoledne tady bylo narváno a v létě byly dny, kdy se tady vyčepovalo až dvacet šest sudů piva. To je přes 2500 piv denně!!!


Byly však i doby, kdy byl hostinec na pokraji krachu. Například v době hospodářské krize ve třicátých letech byly dny, kdy v tomto lokále seděli jen dva lidé, pili pivo při svíčce a protopilo se více, než vydělalo. Hostinci pomohla až výstavba kuželny. Marie dostala věno a za to ji otec postavil. Na povrch dokonce použili krev z jatek. Ta se tehdy smíchala s celinou a vytvořila se směs podobná betonu a ta se rozlila jako povrch kuželny. Hostinec si ostatně pomáhal v těžkých dobách všelijak. Například výbornou kuchyní za protektorátu. Maso pořádně nebylo a tak přišla na řadu dovednost. A na jídelníčku se objevily dušené ledvinky, játra s rýží, vepřové nožky, či dokonce vepřové ocásky s křenem.Také se zde pořádaly myslivecké hody.“

V roce 1924 navštívil Hostinec U DLOUHÝCH prezident T.G. Masaryka. Průvod s prezidentem jel okolo a žíznivý T.G. Masaryk nechal zastavit a poprosil u nás v hostinci o sifon. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že u nás použil i WC, ale to nemáme na sto procent potvrzeno.  Často nás také kdysi dávno navštěvoval operní pěvec a herec pan Přemysl Kočí, který si zahrál například v "Chobotničkách", či ve filmu "Ještě větší blbec, než jsme doufali" a dalších.
V době protektorátu se v hostinci stravovali třikrát denně Němci, kteří měli vlastní kuchaře a ti bojovali o místo na plotně s Marií.

Na den, kdy Rudá armáda osvobodila Ostravu, dodnes vzpomíná nejstarší z Dlouhých, Radomír.
Vojáci přišli směrem od Hlučína a lidé je nejprve nadšeně vítali. Přitom zastřelili nějakého kolaboranta, jenomže ho nechali tři dny ležet před domem. K večeru v den osvobození přišel do hostince nějaký štamgast s ruským velitelem. Jestli by bylo možno osvoboditelům vykoulet jeden sud piva. Když slunce zapadlo, přišli Rusové znova. Prý hledají, jestli v hostinci není nějaký Germán. Během dalších hodin se stal hostinec průchodním místem. Rudoarmějci brali z domu všechno, snědli veškeré maso a vypili všechno pivo včetně parfémů paní Dlouhé, které obsahovaly alkohol. Rudoarmějci, kteří si neuměli poradit se sudem piva, ho nabodli bodákem, zlatý mok nechali vytékat do lavoru a z něj pak v kleče chlemtali jako psi.

V posledních letech hospodě snížila návštěvnost restrukturalizace průmyslu na Ostravsku a zavírání šachet. Poté, co tady císař nechal natáhnout z Vídně koleje, tady bývalo železničářské město. Byl tady průmyslový podnik, kolem šachet bylo plno domů a bydleli v nich žízniví havíři a dělníci. Jen v bloku kolem hostince bydlela tak stovka lidí, dnes jich tu bydlí šest. 

Dnes se chceme zaměřit na to, aby i mladší ročníky věděly, kam zajít na dobré pivo, drink či kafe..za přívětivou cenu. Nabízíme domácký přístup a léty prověřenou kvalitu.

Píše se únor 2013 a hospoda byla prodána novým majitelkám Kamile a Vlaďce, které chtějí pokračovat v zavedené tradici.